Praktický rady do Maroka

Následující desatero je sestaveno na základě našich osobních zkušeností:

1. Ubytování po hotýlcích je v pohodě, platili jsme 30-55 dirhamů (70-135 Kč) za osobu a je to celkem příjemný ubytování.
2. Problém může být v sezóně v chatách pod Jebel Toubkalem, kde nemusí být místo. Tenhle problém možná už je vyřešenej tím, že tam postavili novou chatu Muflon a kapacita v obou chatách je dostatečná i v sezóně. Pro jistotu jsme táhli s sebou stany, ale zbytečně. Možná bych riskl vyrazit do Maroka bez stanů (pokud teda chcete v horách spát jenom pod Toubkalem), při nejhorším by se dalo ukecat spaní někde na zemi – chata Muflon je fakt velikánská.
3. Když Maročani vidí turistu, mnohonásobně nadsadí všechny ceny. Je potřeba smlouvat. Časem si na to zvyknete a začne vás to i bavit. Pro Maročany je to taky zábava, zvyknete si i na věčně otravující naháněče a prodavače všeho možnýho i nemožnýho.
4. Doporučuju vzít s sebou průvodce (knížky), např. Lonely planet nebo Rough guide a podle něho se orientovat v cenách. Když už se při smlouvání přiblížíte k obvyklé ceně, tak už se při smlouvání docela ztrácí čas. Mnohdy se další dlouhý smlouvání za dopravu nevyplatí kvůli časový ztrátě. Chce to jen mít přehled, aby se člověk nenechal moc odrbat.
5. Na dopravě bych nešetřil a raději bych si trochu připlatil za taxíka. Jde o to, že čas je v Maroku vzácnější než peníze. Počítejte s tím, že svoje všechny plány nestihnete uskutečnit. My jsme velice brzy začali uvažovat, co z toho, co jsme chtěli vidět, vynecháme.
6. Výběr peněz (bankomat) – kdekoliv ve městě (v pohodě například i v Zagoře). Uvedu příklad toho, jak jsem vybíral já a kolik mě to stálo: vytáhl jsem z bankomatu 2 000 dirhamů a z účtu se mi strhlo 4 500,34 Kč plus 122,50 Kč za "kartovou operaci".
7. Mějte u sebe drobný, jsou to svině, řeknou že nemají na zpátek a pak jim to stejně necháte celý.
8. Ke komunikaci je nejlepší francouzština (Maročani umí francouzsky dobře), jsou v ní psaný jídelní lístky. Vystačíte si ale vcelku v pohodě s angličtinou. Kdo je z Maročanů v kontaktu s turistama, umí (aspoň trochu) anglicky.
9. V medině se určitě ztratíte.
10. Mají stejný zásuvky do elektriky jako my.
11. Pozor na to, kdy je ramadán. V tu dobu jsou líní něco dělat pro turisty. HH: "Volal jsem na velvyslanectví Maroka a ramadán je pro cestovatele docela problém – ve velkých městech jako je Marrakéš se dá existovat v pohodě, ale cestovat na venkov je dost rizikové – stručně řečeno tam v tuhle dobu prostě chcíp pes :-(. Jednoznačně mi tedy doporučili plánovat cestu mimo září."
12. Alkohol nejde moc sehnat (nám se to podařilo jenom v českým autobusu), berte s sebou co nejvíc slivovice. Vlastně ještě jsme kupovali pivo v supermarketu v Marrakéši. Bohužel jenom jedno, protože jsme mysleli, že bude i dál k sehnání, ale nebylo.
13. Při cestě letadlem mějte cennosti u sebe na palubě. Jsme přesvědčeni (není to schíza), že nám (Zuzce a Honzovi) v Marrakéši na letišti probrali baťohy. Zmizela nám flaška slivovice (to se jim nedivím, že to ukradli; bohužel tohle s sebou na palubu těžko protáhnete), dále sluneční brýle (do hor by se hodily) a hodinky s utrženým řemínkem (stejně jsem je chtěl vyhodit).
14. Oblečení: zahalení je dobrý jako ochrana proti slunku, jinak co se týče zahalení z náboženských, kulturních nebo společenských důvodů, tak na to bych se vyprdl, Maroko je země zaměřená na turismus a moc dobře znají turisty. Doporučuje se mít zahalený končetiny, pokud jdete k někomu na návštěvu, v opačným případě by se mohli cítit uražení.
    Citace z knihy Bubny Berberů:

    "Dle muslimských pravidel náboženských, a tedy i společenských, má být řádný člověk řádně oblečen. Nejlíp je, když z něj není vidět vůbec nic. To je ideální stav. Proto nechť je hlavně ženský oděv volný od hlavy až po paty.

    Donedávna nesměla muslimská žena před cizím mužem odhalit tvář. Venkovské Arabky tento zvyk dodržují dodnes, horské Berberky ho nedodržovaly nikdy. (Berberům prý stačilo, když cizí chlap neviděl vlasy jejich ženy. Jenže Berberky si odjakživa dělají, co chtějí. Proto se jim rodí synové, kteří se ustavičně bouří, prchají před policajty, házejí kamení a organizují velehorské revoluce.)

    Mladý muslim nosí tričko s krátkým rukávem, ale šortkami opovrhuje. Muž v kraťasech je směšný, odpudivý a uráží lidstvo. Odváží-li se v tomto šaškovském kostýmu do posvátných míst, uráží Alláha.

    Muslimové už si zvykli, že Evropanky jsou nestydy, vyjdete-li však ven s minisukních a s nahými rameny, nedivte se, hlavně na venkově ničemu. (Možné újmy: ženské kletby, mužský ohmat, sborový posměch dětí a leckde vám ani neprodají chleba. V zapadlejších končinách po vás možná začnou házet kamení. Ženské, báby, děti, ale i mužové, protože jim kazíte morálku. Padla na vás hrůza? To je dobře.)

    Dobrá rada: nezlobte ty lidi. Vy jste u nich na návštěvě, ne oni u vás. Pusťte z hlavy, že o správném odívání víte víc než oni. Muslimky, pravda, se neopálí. Ale zas nedostanou rakovinu kůže. Zato vy v minisukních určitě dostanete dřív či později zánět vaječníků."

15. Voda: na každým roku je stánek s balenou vodou (1,5 litrů strojí 5 až 7 dirhamů, je to celkem drahý), dá se koupit všude, v horách až po vesnici Sidi Chamharouch, výš v horách jsme pak brali místní dobrou vodu z potoka nebo kohoutku, přidali jsme do ní Sanosil (stříbro) kvůli desinfekci, případně jsme ji pořádně převařili, protože osli serou i vysoko v horách. Jinde jsme z kohoutku vodu nebrali, protože neměla dobrou chuť.
16. Hygiena: byla lepší, než jsem čekal. Postupně jsme se otrkali a jedli jejich stravu, co připravili těma jejich špinavejma rukama (např. v Marrakéši na náměstí Jemma el Fna jsme moc dobře viděli do kuchyně a viděli jsme, jak to tam vedou), ujížděli jsme na čerstvě vymačkaných pomerančových džusech, do kterých házeli led. Taky jsme si dali zmrzlinu. Je teda fakt, že všichni (kromě Jany snad) jsme si užili záchoda, ale zdaleka ne tolik jako na pivních čundrech po ČR. Záchody byly asi tak půl na půl evropský a turecký. S sebou jsme měli toaleťák a mýdlo – vždy bylo kde je použít (vody z kohoutku bylo dostatek). Čištění zubů bylo možný každý ráno i večer. Koupání venku nebylo moc kde, my jsme se koupali v moři a pod vodopádama d'Ouzoud, to nebyl žádnej problém. Ve stojaté vodě se koupání nedoporučuje, ale stejně by tam nikdo nevlezl, protože je viditelně špinavá.
17. Mějte přímo u sebe hajzlpapír – do baťohu to může být daleko.
18. Telefonování: skoro na každým rohu je Teleboutique, větší užití ale budou mít mobily – Maroko je dobře pokrytý signálem, například z nejvyšší hory Jebel Toubkalu jsem posílal SMS, stejně tak z pouště, Jana posílala MMS, telefonování jsme asi nezkoušeli, připojovali jsme se do sítí Meditel nebo IAM. Cena roamingu (zóna 2): odchozí hovor 30 Kč/min, příchozí hovor 17,50 Kč/min, poslání SMS 9,52 Kč, všechny ceny včetně DPH.
19. Jazyk:
    Ça va? – Jak to jde; Jak se daří?
    ça va – jde to
    bonjour – dobrý den, dobré odpoledne
    bonsoir – dobrý večer
    

Více lze nalézt na webu: http://www.ct24.cz/cestovani/destinace/20692-maroko/.