Jak to všechno začalo

Jelikož plány a realita se od sebe dost lišily, tak všechno popíšu hezky od začátku.

Já (Honza) a Míša jsme někdy v lednu 2008 vymysleli, že pojedeme na dovolenou do Maroka. Zatím jsme nevěděli jak, s kým a kdy.

Výběr způsobu (sami / s cestovkou)

Nejprve jsme uvažovali, jestli pojedeme s nějakou cestovkou nebo sami na vlastní pěst. V tom druhým případě bysme samozřejmě nejeli sami, ale museli bysme do expedice sehnat ještě nějaký kamarády. Ono by i bylo divný, kdybych jel sám s Míšou, když jsem oba byli zadaní s někým jiným. Co se ale bezpečnosti týče, tak by to problém nebyl – plno párů vyráží do Maroka na vlastní pěst.

Jako cestovka se nám nabízelo Mundo, protože jsme na ně dostali doporučení. Jejich zájezd do Maroka byl obsazenej až na poslední dvě místa, který jsme si nezávazně zarezervovali. Jet s cestovkou nebo na vlastní pěst má obojí svoje výhody a nevýhody, proto jsme si je sepsali a na základě jejich analýzy se rozhodli. U výhod a nevýhod jsem označil jejich důležitost (5 nejvyšší, 1 nejnižší).

Výhody:		Nevýhody:
Mundo
zajímavosti po cestě autobusem (v Evropě)	2	dražší	1
víc kámošů a větší sranda	4	termín (kryje se mi se státnicema)	5
nemusíme se o nic starat	3–4	pomalá cesta	2
prolezeme hodně míst (ty nejzajímavější z celýho Maroka)	3	tři týdny je fakt hodně	2
Na vlastní pěst
detailněji poznáme kulturu, lidi a místní prostředí, protože s nima budeme muset jednat	3	na místě bysme se museli postarat sami o sebe, museli bysme se s Marokem předem důkladně seznámit, zjišťovat zajímavosti, mapy, dopravu,...	3–4
levnější	1	expedici by tvořilo málo lidí, museli bysme je sehnat a pak je taky trochu líp poznat	2
rychlejší cesta	2
ušetřili bysme pár dní	2
můžeme přivzít nějakýho kámoše	3
lze zvolit lepší termín	5

Naše konečný rozhodnutí bylo, že pojedeme na vlastní pěst.

Výběr členů expedice

Začali jsme teda shánět lidi do naší výpravy. Já jsem sehnal ozkoušený dobrý kamarády Kubu a Jencka. Míša splašila Janu, Honzu H. (dále jen HH, aby se to nepletlo se mnou), Carlose a jeho holku Zuzku. S Míšou jsme si navzájem zaručili kvalitu těchto lidí, protože já jsem neznal Míšiny kamarády a Míša neznala ty dva moje. Vypadalo to, že nás teda pojede osm. Tak vysokým číslem jsme já, Jencek ani Kuba nebyli moc nadšení, protože jsme měli strach z rozpadu takhle velký skupiny a tušili jsme problémy při přesunech (tolik letenek už nemusí být, musíme jezdit víc taxíkama), nevejdeme se do hotelu, atd.

Výběr termínu

V úvahu připadaly měsíce srpen, září nebo říjen. Srpen jsme zamítli kvůli tomu, že v Maroku bude vedro a u nás bude taky hezky, takže si léto užijeme v naší vlasti. Co se týče září, tak první půlka nepřipadá v úvahu kvůli zmiňovaným mým závěrečným státnicím. Nakonec celý září padlo kvůli ramadánu, během něhož se návštěva islámských zemí nedoporučuje. Potvrdili nám to v Praze na marocký ambasádě, že tam v září raději nemáme jezdit. Maročani jsou obecně líní (vždycky se nějak vymluví na víru) a o ramadánu tuplem. Takže jsme zvolili říjen, kdy už u nás bude hnusně a v Maroku hezky, takže si prodloužíme léto. Proti říjnu se ale vyskytovaly protesty kvůli tomu, že já a Míša budeme dostudovaní a chtěli bysme (vlastně jen Míša) od října chodit do práce. Tenhle důvod jsme ale shledali nepodstatným.

Výběr dopravy (patálie s letadlama)

Expedici s cestovkou jsme zamítli taky kvůli zdlouhavý autobusový cestě Evropou. Tenhle čas bysme raději chtěli strávit v Maroku. Že se do Maroka dostaneme letecky, to nám bylo jasný předem.

První návrh byl Frankfurt – Marrakéš s aerolinkama Ryanair, který tuto trasu lítaj. V náš termín ale nebyly letenky zas tak levný, jak jsme čekali. Navíc jsme ani nevymysleli nějakou kloudnou (a levnou) dopravu do Frankfurtu na to nízkonákladový letiště, takže jsme Frankfurt zamítli.

Druhej návrh byl přestup ve španělské Gironě (to je nízkonákladový letiště pro Barcelonu – necelých 100 km od Barcelony). Tento návrh jsme odsouhlasili a zrealizovali, totiž nakoupili letenky. Letenky sice nebyly z Prahy, ale z Brna (opět Ryanair: linka Brno – Girona), do Brna se ale nějak dostat zvládneme. Odlet z Brna jsme měli stanoven na 3.října v 11:10, přílet do Girony v 13:45 a v 18:05 další let z Girony do Marrakéše. Hezky to navazovalo (zpátky docela taky: 19.10. ve 23:10 v Gironě, 20.10. v 8:10 odlet do Brna). K odletu bohužel nedošlo, někdo sečtělej z naší party zjistil, že Ryanair od začátku října ruší spojení Brno – Girona. Teprve díky této zprávě jsme se začali pídit po nějakým mailu, kterej by nám oznamoval, že letenky jsou zrušený; tenhle mail jsme našli ve spam koši. Peníze za tento let nám vrátili do poslední koruny: 14 605,65 Kč za 5 lidí – Jencek, já Honza, HH, Jana, Míša (Carlos se Zuzkou si kupovali zvlášť). Letenka na osobu stála 1 000 Kč, no celkově mi to vychází na 5 000 celkem, ale k tomu je potřeba připočíst 4 705,65 Kč za letištní a palivový poplatky, 2 530 Kč za baťohy do 15 kg, 1 270 Kč za check-in na letišti a 1 100 Kč za platbu kartou. No jo, pak věřte tomu, že letenka stojí tisícovku. Upřesním, že celou dobu byla řeč o celkový ceně za letenky tam i zpět.

Samozřejmě letenky Girona – Marrakéš zrušit nešlo, protože jsou to nezávislý lety, nikdo z firmy Ryanair nebyl k zastižení – telefon nefunkční a email nikde neuveden. O celý týhle aféře jsou následující články z novin (v posledním si lze povšimnout, že tam hovoří HH):

Brno zřejmě přijde o letecké spojení se Španělskem
Ryanair: linku z Brna do Girony zavíráme, Londýn zůstane
Lidé si zarezervovali letenky na říjen, Ryanair linku do Girony zruší už v září

Další variantou bylo si nechat propadnout let Girona – Marrakéš a najít si nějaký pohodový levný spojení bez přestupu (např. z toho Frankfurtu). Bylo nám ale líto peněz za tu letenku, co už jsme měli, tak jsme vymysleli variantu, která by počítala s těmahle letenkama. Důležitým důvodem, proč počítat s našima letenkama bylo to, že ty lety byly zesynchronizovaný s Kubovýma letama a kdybysme letěli jindy, tak by asi nebyl moc nadšenej. Nakonec jsme zvládli nějaký přípustný lety najít: s Clickairem 2.10. ve 14:00 (o den dřív) do Barcelony (přílet 16:15) a s Ryanairem toho 20.10. v 17:25 z Girony do Bratislavy (přílet 19:45). Bratislava je nízkonákladový letiště pro Vídeň. Zase uvedu ceny letenek (za 4 lidi – Honza, Jana, Carlos, Zuzka). Let Praha – Barcelona: letenky 124,64 €, platba kreditkou 7,5 €, bágly 40 €, letištní taxa 83,36 €, palivový příplatek 80 € = celkově 335,5 € (na jednoho to při kurzu 25 Kč za euro dělá 2 097 Kč). Cesta z Girony do Bratislavy: letenky 51,96 €, poplatky a příplatky 71,2 €, bágly 40 €, check-in na letišti 20 €, platba kreditkou 20 € = celkem 203,16 € (na osobu při kurzu 25 Kč za euro to dělá 1 270 Kč).

Já vím, že popis těch letů je strašně nudnej, ale třeba se někdy najde jeden člověk, kterej bude chtít uskutečnit podobnou cestu a kterýho to bude zajímat. Popíšu teda ještě časy odletů a příletů na trase Girona – Marrakéš (tam a zpět) včetně rozepsání ceny za letenky. Čas se uvádí v místním čase (Maroko bylo o 2 hodiny pozadu). Letěli jsme opět s Ryanairem. Odlet z Girony 3.10. v 18:05, přílet do Marrakéše v 18:25. Odlet z Marrakéše 19.10. v 18:50, přílet od Girony ve 23:10. Cena za letenku (tam a zpět, pro 5 lidí): letenka 339,9 €, poplatky a příplatky 233,25 €, bágly 100 €, check-in na letišti 50 €, platba kreditkou 40 € = celkem 763,15 € (na osobu to při kurzu 25 Kč za euro dělá 3 816 Kč).

Celkově za všechny 4 lety mi to na osobu vychází na 7 183 Kč.

Jen zmíním, jak letěl Kuba (bydlí v Irsku, sraz jsme měli v Marrakéši): 3.10. v 6:20 z Dublinu, přílet do Marrakéše v 18:40 (přestup a čekání v Madridu) a 19.10 v 9:00 odlet z Marrakéše, přílet do Dublinu v 17:30 (přestup Londýn – Luton).

Jana naše trápení s letadlama hodnotí takto: "Čím víc se s tím budeme srát před odjezdem, tak tím víc to pak bude v pohodě."

Členové expedice

Původně nás mělo jet osm. Bohužel 3 lidi odpadli a zbylo nás jen 5. Takže nejprve byla na odpadnutí Míša, která byla naši expedici do Maroka vymyslela, a to ze zdravotních důvodů (rozmašírovaný koleno). Bohužel se koleno neopravilo a Míša se tak mohla zpětně radovat pouze z fotek, vyprávění a dárku, co jsme jí dovezli. Hned na to odpadl HH, že prej ho nepustili z práce. No jo, to jsou ti nenahraditelní lidi. No a Jencek si pro jistotu vymyslel celkem prozaickou výmluvu, místo Maroka šel raději se svojí snoubenkou před oltář totiž na radnici, kde byli oddáni (málem to ale nevyšlo, protože tam přišli pozdě), já jsem to tam Jenckovi dosvědčil.

Takže konečnej počet lidí je 5. Jsme rádi, protože takhle se akorát tak namačkáme např. do taxíku. (Před výpravou jsme ale ještě nevěděli, že ještě jeden člověk by se hodil, protože do taxíku kromě řidiče rvou ještě 6 pasažérů.)

Expedice se zúčastnili tito:

Přípravy před akcí

Carlos, Kuba a Jana si pořídili průvodce (Rough Guide, Lonely planet anglicky, Lonely planet česky) a poctivě studovali. Honza si stahoval deníky z internetu a studoval z nich. Zuzka určitě taky studovala. Studovali jsme všichni a dlouho před odletem jsme byli natěšení. Opakuju, že já jsem před začátkem plánování výpravy do Maroka neznal nikoho z pražské větve naší party, bylo teda nutný se párkrát sejít předem, a to nejenom kvůli organizačním záležitostem, ale především kvůli tomu, abysme se mohli seznámit. Párkrát jsme tedy zašli do hospody. Předem jsme měli naplánováno začátek trasy – začneme horama, pak to namíříme na Saharu a když bude čas, tak na Fés, ale všechno po horách se bude plánovat na místě podle momentálního rozpoložení, času a možností. Domluvili jsme se, že vezmeme dva stany a že budeme bydlet kluci v jednom a holky ve druhým, prostě pohoda. Ještě jsme se já (Honza) a Zuzka domluvili, že si dáme sraz chvíli před odletem a že se ožereme, protože se bojíme lítání.

V naší vlasti už pomalu začínalo bejt hnusně a my se ne a ne dočkat, až konečně vyrazíme. Zakončím to citátem z mailu od Jany: "Přeju pěkný den a nenechte si těma mrakama venku zkazit náladu, brzo se ohřejeme možná víc, než by nám bylo libo." A jak to všechno dopadlo? O tom vypráví náš deník.