Magyarország
(země Maďarů)
Cestu na Slovensko jsem původně nechtěl komentovat, ale musím popsat první úraz. Bedford pil vodu z PET flašky a v tom nám pod auto vběhl pes. Emča dupl na brzdy, aby ho nepřejel a Bedford dal hlavičku do flašky. Odnesl to rozbitej nos.
Nocovali jsme ve Veľké Vsi nad Ipľom. V hospodě jsme se aklimatizovali na Maďarsko - mluvilo se zde takovou slovensko-maďarštinou. Maďarští Slováci obecně nemají rádi Slováky a Pražáky, tak jsme hned vysvětlili, že jsme Moraváci. Hospodskej nám říkal, že oni jsou taky divní, že nejsou ani Slováci ani Maďaři. Tonda nám vysvětlil historickej podtext averze Slováků k Čechům, která vznikla po první světové válce. V Rakousku-Uhersku tvořili inteligenci Maďaři a když po válce odešli, tak do významných funkcí (policajt, učitel, farář) dosadil Masaryk Čechy. No prostě že Slováky štveme už od první světové války.
Posezení v hospodě nám zpestřila bitka nějakejch křupanů, nad hospodou totiž byla diskotéka nebo něco takovýho.
Dědek s Bedfordem šli spát dřív, Dědek ze spaní pak nadával. Pak jsem se přidal k nim a za chvíli tam z diskotéky přišla holka se vyblejt. Dědka to asi polekalo, tak ze spaní zase začal nadávat, ona do té doby o nás nevěděla, a tak se polekala a utekla to hodit jinam. Jo a pak tam přišel nějakej páreček a ta holka říkala: "Chcem trtkať." Když si nás všimli, tak si to asi rozmyslela.
Spali jsme pod jabloní, padaly na nás jablka, ale žádný se netrefilo pořádně. Ráno nás vyštěkal pes za plotem, bylo to krásný probuzení, ale pak se z toho unavil a odpadl. Tonda v noci nenašel návod na samonafukovací karimatku, takže musel spát na vyfouknutý. Emča mu ráno ukázal, jak se to dělá, ale to byl zas průser, protože se Tonda nemohl sbalit, protože se mu ta mrcha zase sama nafukovala.
Hned ráno nás uvítal hospodskej Laďa, jeho paní nám udělala smažený vajíčka se špekem. Popojeli jsme na hranici, která je tvořená řekou Ipeľ. Tam jsme provedli hygienu a vykoupali jsme se. Dno bylo písčitý a vodička byla krásně čistá, takže to podle mě byla nejlepší koupačka za celej zájezd. Vraceli jsme se kolem Laďové hospody, no a jak to mohlo dopadnout - hospoda nás vcucla a družba pokračovala. Po chvilce jsme se ale museli odtrhnout, protože jsme měli v plánu zdolat nejvyšší horu Maďarska Kékestetö (1014 m). Až na vrchol vede silnice, takže jsme se moc nezapotili. Díky tomu tam taky bylo strašně moc lidí - o víkendu tam nemá cenu chodit, protože Kékes je vyhledávaná turistická atrakce.
Zdolali jsme nejvyšší horu Maďarska Kékestetö
Hezkou koupačku jsme dali v jezeře u vesnice Markaz. U jezera jsme zakempili. Spal jsem sám pod vrbou, protože se mi to pod tou lampou nelíbilo.
| Kvalifikace middle |
16.8. - neděle |
Zajeli jsme do města Eger (česky Jager, 66 tisíc obyvatel), jen jsme ho rychle proběhli. Na hlavním náměstí jsme nakoukli do kostela (Egeru se někdy říká "barokní perla"), mě ovšem víc zaujalo sousoší útočících Turků, jak právě sekají hlavu vojákovi bránícímu město, odehrává se to nejspíš roku 1596. V tu dobu byl už totiž úspěšnej vojevůdce a velitel hradu István Dobó po smrti, takže skoro na 100 roků padl hrad a nejspíš tak celý město pod nadvládu Turků. U hradu vybírali vstupný, tak jsme na něj kašlali. Jedním z nejznámějších maďarských červených vín je egerská Býčí krev - Égri bikavér.
Pospíchali jsme na kvalifikaci middlu. To už jsme byli pryč z pohoří Mátra, teď jsme se nacházeli v pohoří Bükk (česky bukové pohoří). Projeli jsme tam krásným údolím a lesama (podobný jak v Moravským krasu). Tonda panikařil, že nemůže navigovat, protože má v těch lesích tmu před očima. Centrum závodů bylo ve vesnici Bükkszentkereszt. Všichni Češi se kvalifikovali do finále.
Povečeřeli jsme ve vesnici v restauraci a přesunuli se do vedlejší hospody. Tam jsme se hned sdružbili, jedni kámoši mě naučili novou říkanku: "Egy, kettő, három, bekapod a káróm." Na spaní jsme se přesunuli do centra závodů. Spal jsem v lese, ostatní na silnici u auta. Stává se ze mě spací separatista.
| Kvalifikace long |
17.8. - pondělí |
Ráno mě vzbudil pořadatel, ať vypadnu ze zakázanýho prostoru. Dnes probíhala kvalifikace longu, naši postoupili všichni. Opět se ukázala jasná dominance Švýcarů (chlapi i ženský), tak jsem zvědavej, jak to dopadne ve finále. Tonda si kupoval pivo a mladej, co to čepoval (takovej brejlatej debílek), ho úmyslně odrbal o 200 forintů.
O půl jedný nám začaly naše doprovodný závody. Tonda nás přelstil a nakecal nám, že popisy kontrol jsou na mapě. Takže já a Dědek jsme hned na první kontrole panikařili a orazili špatnou kontrolu, ale ještě jsme se stihli vrátit na tu správnou. Každou kontrolu jsem pak běžel na jistotu a byl to těžkej terén plnej vápencovatejch skalek a šutrů, takže bez popisů kontrol docela záhul. Měl jsem ale všechny kontroly dobře, takže na to, že jsem byl bez popisů, jsem byl nakonec spokojenej. Emča startoval až někde vzadu, při čekání trochu zaspal, takže kromě pozdního startu měl stejný problémy na první kontroly a narazil tu špatnou a byl diskvalifikovanej.
Večer jsme zašli do naší hospody. V musicboxu hráli Gyöngyhajú lány, tak jsme tam zpívali a tancovali a bavili místňáky. Spát jsem odešel do lesa, Bedford se pak ke mně přidal, ostatní si to dali zas na silnici.
Dneska to bylo krušný. Start byl vzdálenej 2 kiláky, bylo vedro a závod byl kopcovitej v šutrech. Jedná pasáž závodu byla strašně zajímavá - v celým lese byly pravidelně po 20 metrech rozesety výrazný stromy. Asi to dřív byla nějaká pastvina. Po závodě mně a Ferymu zmizel zbytek výpravy do neznámé hospody, tak jsme dali vegáč na karimatce, protože jsme byli hotoví ze závodu a z vedra.
Večer jsme zašli do naší hospůdky, kde jsme jako tradičně koukali na atletiku, Špotáková se svým divným výkonem skončila druhá. Už tu máme plno kámošů, hlavně Dědek s Bedfordem si s nima pokecají. Mluví se tu trochu slovensky. Ten můj kámoš mi říkal, že nejlepší maďarský pivo je Borsodi. Já jsem tu pil ale Bažanta, blbec (jinou značku světlýho piva neměli).
Dědek byl zvídavej, tak se procházel po vesnici, takže jsme odcházeli bez něho. Spal tedy bez spacáku. Noc byla chladnější než ty předchozí, foukal totiž trochu vítr, padaly šišky, ale žádná mě nesejmula.
| Finále middle |
19.8. - středa |
Přejeli jsme do Bankútu na finále middlu. Bylo vedro jak prase, tak jsme museli chodit nahoru do hospody pro pití. Tondu pořád předbíhali Maďaři ve frontě na zaplacení, tak se naštval a šel bez placení. Vyběhla na něho barmanka a přetahovala se s ním o tu jeho síťovku a jako zálohu mu brala mobil. Tonda má nervy v hajzlu, ale na druhou stranu musím přitakat, že jsou Maďaři docela hovada. Oproti Čechům jsou oprsklejší, bordeláři, pohodáři, jsou prostě znatelně "východnější".
Co se týče závodů, tak by šlo zmínit třeba to, že Dana Brožková vyhrála (běžela společně s Radkou) a že Procházka nedodržel povinnej úsek a diskvalifikovali ho.
Finále middle - vítězka Dana Brožková (s Helenou Jansson)
Zchladit jsme se jeli k řece Sajó za vesnicí Sajóecseg, kde jsme i zakempili. Voda byla dost teplá a vypadala celkem hnusně.
Petr Klimpl:
Skvěle začalo pro české orientační běžce mistrovství světa v OB v maďarském Miskolci. Dana Brožková se stala mistryní světa na krátké trati. Dana porazila o 10 sekund Norku Andersen, bronzovou medaili získala Švýcarka Niggli. V mužích obhájil titul Thierry Gueorgiou (FRA), Michal Smola obsadil 11. příčku.
Běželo se 30 km východně od Miškovce uprostřed Bukových hor, ve stejném prostoru, kde se před osmi lety konal juniorský světový šampionát na této trati (Michal Smola tam byl třetí). Závodníky čekal kopcovitý terén se sníženou viditelností, mnoho závrtů a nepříjemných jam poschovávaných v zelených svazích, navíc dost klacků pod nohama.
Šampionát začal pro české závodníky skvěle - Dana Brožková se stala mistryní světa na krátké trati. Podle svých slov se v posledních slov dostala do optimální formy. Na startu byla klidná, poprvé na vrcholné světové události běžela krátkou trať, dosud běhala hlavně klasiky a sprinty. Trať byla velmi náročná, jak fyzicky a tak orientačně. Dana v polovině trati doběhla Švédku Jansson (poprvé ji uviděla před 7. kontrolou), která startovala 2 minuty před ní, na 13. kontrole pak svou sestru Radka (ta běžela 4 minuty před ní, začátek běžela výborně, ale právě na 13. kontrole ztratila skoro 4 minuty). Tato trojice pokračovala spolu, na veřejné kontrole Dana vedla skoro o minutu před Norkou Andersen, pak trojice udělala chybu, ale nikdo z dalších už toho nevyužil - Dana Brožková se stala mistryní světa!!!
Finále middle - vítězka Dana Brožková
"Věděla jsem, že jdu dobře, ale na trati byla celá řada dalších výborných závodnic. Chtěla jsem být do 6. místa, ale hlavně jsem chtěla předvést bezchybný výkon. Maďarské terény nejsou až tak výjimečné, dobře jsme se na ně připravili na soustředěních před MS. Určitě mi pomohlo, že jsem doběhla Helenu Jansson, ale na druhé straně já ráda běhám sama a tak jsem v závěru udělala chybu, když jsme běžely ve trojici." řekla česká mistryně světa. "Olomoucký titul si cením velmi mnoho, protože na mě byl velký tlak. Tady jsem očekávala větší tlak okolí na klasice, do závodu jsem proto šla dost klidně.
Stříbro se ztrátou 10 sekund získala Norka Marianne Andersen, bronz Švýcarka Simone Niggli (na Danu ztratila 49 sekund), obhájkyně titulu Finka Minna Kauppi chybovala na začátku, stahovala, ale stačilo to jen na 4. příčku (5. Rantanen, FIN, 6. Jansson, SWE). Další naše závodnice zaběhly také velmi dobře, Radka Brožková Brožková obsadila 12. příčku (ztráta 4:14 min,), Vendula Klechová skončila na 17. příčce (odstup na Danu Brožkovou 5:12 min.).
V závodě mužů skoro bezchybným výkonem po celé trati získal svůj již sedmý (a z krátké tratě šestý) mistrovský titul Thierry Gueorgiou (FRA). Thierry vedl celou trať, za sebou měl jako stín Rumuna Ionuta Zincu, který se tak odvisel k 8. místu. Další dvě medaile získali Švýcaři - Daniel Hubmann ztratil na fenomenálního Thierryho 28 sekund a získal stříbro, bronz pak vybojoval Matthias Merz s odstupem dalších 28 sekund (4. Mueller, SUI, 5. Gonon, FRA, 6. Andersson, SWE). Michal Smola po třítýdenním tréninkovém manku z důvodu zranění paty neměl nejlepší běžeckou formu, na trati udělal pár chyb (ale to většina jeho soupeřů), tu největší 40 sekund a obsadil 11. místo (ztráta 2:33 min.). Honza Šedivý dělal chyby větší a nakonec z toho s odstupem přes 6 minut až 32. příčka. Jan Procházka doběhl do cíle ve 13. nejlepším mezičase, když říkal, že mu ty kontroly nenaskakovaly, že téměř každou musel chvilku hledat. Ve výsledcích je ale disk, protože nedodržel povinný úsek z veřejné kontroly, Němci na to dali protest a pořadatelé ho diskli, česká výprava zvažovala protest, ale chyba byla na straně našeho závodníka.
| Kvalifikace a finále sprintu |
20.8. - čtvrtek |
Jeli jsme do Miskolce k ZOO, kde byla kvalifikace i finále sprintu. Pořadatelé po nás chtěli parking card, ale dělali jsme blbý a nakonec jsme řekli, že ju máme někde v kufru v batožině. Nechali nás bejt a hlídali raději jenom ty oprsklý Maďary. Do finále postoupili všichni naši, ale v tom finále na můj vkus nic moc. Diváků přišlo na sprint celkem dost, možná tam bylo i dost neorienťáků, protože dneska mají Maďaři státní svátek - svatého Štěpána. Mezi kvalifikací a finále jsme dojeli do centra Miskolce na náš sprint. Bylo děsný vedro a centrum města bylo rozpálený. Závod byl sice úmornej, ale hezkej, protože každej druhej průchod do baráku byl "veřejnej" a na dvorku tam byly švihnutý kontroly, většinou se dalo těma pasážema proběhnout na druhou stranu, moc hezká mapařinka. Říkali jsme si, jaká je škoda, že nebylo finále mistrovství světa tady. Možná kvůli těm tramvajím, mezi kterýma jsme tu běhali. Centrum závodů bylo na náměstí před kostelem, bylo tam hodně fontán a různejch vodních kaskád, tak jsem se po doběhu ještě v dresu do jedný celej naložil.
Do Maďarska přijel Kastner (neboli Klaus) s výpravou a kontaktovali nás, ale nějak to nedopadlo. Kempili jsme u železářskýho muzea nad Lilafüredi. U muzea je nějakej soukromej penziónek, řekli nám, že ani pivo nemají. Šli jsme o kousek dál do rybí restaurace, ale tam bylo dneska zavřeno. Vysvětlil nám to asi majitel restaurace, byl to první Maďar, co uměl dobře anglicky. Šli jsme teda zpět do penziónu, jestli náhodou nemá víno. Měl, tak jsme si koupili flašku Zweigeltrebe za 700 forintů (přepočet na Kč je 1:10). V noci nás probudil řev opilců, nějaká hádka na hlavní silnici, ale uklidnilo se to střelbou.
Lenka Klimplová:
Mistry světa v orientačním běhu v závodě ve sprintu se stali obhájce titulu z loňského roku Andrey Khramov z Ruska a švédská reprezentantka Helena Jansson. Nejlepší z Čechů Eva Juřeníková a Tomáš Dlabaja obsadili čtrnácté, respektive patnácté místo.
Stejně jako loni v Olomouci ani letos v maďarském Miskolci nenašel Khramov ve sprintu přemožitele. 3,15 kilometru dlouhý závod se 125 metry převýšení a 22 kontrolami, který vedl částečně i zoologickou zahradou, absolvoval ruský běžec za 15:10.6. Druhý Švýcar Fabian Hertner za ním zaostal o celých 25 vteřin. „Cítil jsem se velmi silný, ztratil jsem maximálně patnáct vteřin. Byl to opravdu skvělý závod a jsem moc rád, že se mi podařilo titul obhájit,“ radoval se z dalšího zlata ve své kariéře Khramov.
Třetí místo bral stříbrný medailista ze včerejšího závodu na krátké trati Daniel Hubmann ze Švýcarska, který za svým reprezentačním kolegou Hertnerem zaostal o rovné 2 vteřiny.
Loni v Olomouci šestý Tomáš Dlabaja skončil dnes až patnáctý, 1:20 za Khramovem. „Jsem hodně zklamaný, nevím, co bylo špatně,“ řekl bezprostředně po doběhu Dlabaja. „Asi jsem špatně volil postupy a celkově mně to vůbec nešlo. Trať mi nesedla. V poslední době jsem trénoval naprosto něco jiného, než co se nakonec ve finále objevilo,“ dodal pak nejlepší z českých závodníků.
Další dva Češi Vojtěch Král a Jan Mrázek obsadili třicáté páté, respektive třicáté šesté místo.
Stejně jako mezi muži vyhrál naprosto suverénně Khramov, dominovala 2,6 km dlouhé trati žen (105 m převýšení, 18 kontrol) Helena Jansson. Švédská reprezentantka zvítězila s téměř neuvěřitelným náskokem jedenačtyřiceti sekund před svou krajankou Linneou Gustafsson. Třetí, stejně jako včera skončila, Simone Niggli ze Švýcarska. Na famózní Jansson ztratila Švýcarka 46 sekund.
Eva Juřeníková doběhla v dopolední kvalifikaci druhá, ve finále se jí už ale tolik nedařilo. „Jsem zklamaná, hodně zklamaná. Letos jsem si opravdu věřila. Říkala jsem si, že když půjdu dobře, mohlo by to být na medaili, ale udělala jsem chybu hned na druhou kontrolu, kdy jsem špatně zvolila rozhodující postup při náběhu do zoologické zahrady,“ popisuje rozladěně závod třicetiletá běžkyně. Po chybě na druhou a drobném zaváhání na pátou kontrolu byla na prvním mezičase až jedenadvacátá. „Pak už to bylo lepší, ale stejně spokojená nejsem,“ dodává Juřeníková, která nakonec obsadila čtrnáctou příčku.
Monika Topinková skončila třicátá první, Martina Dočkalová pětatřicátá.
Vyjeli jsme zase nahoru do Bankútu. Dneska byly na pořadu štafety. Jako celou dobu, i dnes bylo sviňský vedro.
Štafety - start
Chlapskej závod měl zajímavej průběh - sledovali jsme na GPS, jak Švéd Johansson vede a stíhá ho trojice Gueorgiou, Nordberg a Smola. Najednou se všichni čtyři ztratili z obrazovky a jejich signál už nenaskočil. Vítězem se tak stal pátej Merz. Pak se to vysvětlilo tím, že se Johansson zranil a ti tři ho ošetřovali. Získali za to cenu fair-play. Na oběd jsem šel do hospody, ale byl to děs, obsluha tu byla jako všude tragická.
Fair Play: Gueorgiou, Nordberg a Smola
S Kastnerovou bandou jsme si domluvili sraz u přístavu u Tisy u vesnice Tiszadob. Řeka ale byla hnusná, že se v ní koupat nedalo. Koupala se v ní akorát veliká úžovka. My jsme se koupali poblíž v kempu, kde po každým chtěl majitel 400 forintů. Když jsme mu řekli, že tu nechcem zůstat, že se jen vykoupeme, tak si dovedl tlumočníka a změnili cenu, že kemp stojí 1000 forintů a že těch 400 je právě jenom za koupání. Neměli jsme moc na výběr, potřebovali jsme se umejt, tak jsme do toho šli, ať má radost, hajzlík jeden. V Tiszadobu jsme zapadli do hospody, za chvíli dojeli Kastnerovci. Vytáhli nástroje a spustili koncert. Byla tam dobrá družba s domácíma, cigánek i pinglica je se zájmem pozorovali a usmívali se, i když ta hudební produkce nebyla nejlepší. Přidal se k nám jeden klasik, chlápek se skvělým hlubokým vykouřeným hlasem, asi taky nějakej muzikant. Napřed jenom doprovázel na dřeva, potom si i půjčil kytaru a hrál dobrý songy. Vypadal fakt výborně, protože zpíval s cigárem v hubě. Spali jsme za vesnicí, dneska se spalo velice dobře.
Večerní muzika
Lenka Klimplová:
Mužské štafety na MS vyhrál princip fair-play
Naprosto neuvěřitelný thriller připravil štafetový závod mužů na mistrovství světa v orientačním běhu v maďarském Miskolci. Česká republika bojovala o medaili, ale závod skončil dramatem úplně jiného kalibru.
Do závěrečného finiše zbývala asi čtvrthodina a v čele závodu se v tu chvíli pohybovala čtveřice Švéd Martin Johansson, Francouz Thierry Gueorgiou, Nor Anders Nordberg a s nimi český reprezentant Michal Smola. Kdo zvítězí?
Najednou se ale jejich GPS signály na mapě zastavili. Diváci v aréně nechápavě kroutili hlavami. Co se asi v lese stalo? Postupně probíhá Švýcar, Rus, Fin… ale zprávy z lesa o čtveřici do té chvíle vedoucích závodníků žádné nejsou.
Pro titul mistrů světa mezitím Švýcarům dobíhá Matthias Merz. O stříbro a bronz se strhává boj mezi Ruskem, Finskem a Lotyšskem. Druzí nakonec zásluhou Andrey Khramova končí Rusové, třetí místo získává pro zemi tisíce jezer Mats Haldin, Lotyši jsou čtvrtí.
Ale co čtveřice Švédsko, Norsko, Francie a Česká republika? V cíli se objevuje Nor Nordberg a sděluje: „Martin Johansson je těžce zraněn, propíchl si stehno. Thierry a Michal s ním čekají, než přijede pomoc.“
Pomoc zraněnému soupeřovi zvítězila nad soubojem o mistrovské medaile.
Po přivolání pomoci trojice Gueorgiou, Nordberg a Smola závod dokončují. Česká republika končí ve štafetovém závodě mistrovství světa na 27. místě.
Po doběhu český finišman popisuje, co se v lese seběhlo: „Běžel jsem a pak jsem najednou viděl Martina Johanssona, jak leží na zemi. Už tam s ním byl i Thierry. Nejdřív jsem si myslel, že si zvrtnul kotník, ale pak jsme viděli, že má ve stehně zaražený klacek, tlustý tři cenťáky, deset cenťáků hluboko, celý od krve. Martin začal upadat do bezvědomí, tak jsme tam s Thierrym zůstali, odnesli ho na cestu a čekali jsme, až přijde pomoc. Anders Nordberg běžel na další kontrolu, na občerstvovačku, aby zavolal pomoc. Ale než přijeli, tak to bylo úplně šílené,“ popisuje český reprezentant drama, které se na trati odehrávalo.
Poslední zprávy naštěstí hovoří o tom, že zraněný Johansson není v ohrožení života.
A jak by závod býval byl podle Smoly skončil, kdyby se Švéd nezranil? „Těžko odhadovat, konec závodu byl celkem zákeřný, tam by se mohlo stát úplně cokoliv. Fakt si netroufám odhadovat, ale vypadalo to, že Rusové jsou ze hry a asi bychom se o tři medaile poprali my čtyři – Martin, Anders, Thierry a já,“ tipuje Smola.
Jakoby se historie opakovala. Loni při štafetách na mistrovství světa v Olomouci vedl na posledním úseku Francouz Gueorgiou. A pak najednou také zastavil. Spolknul včelu a dostal anafylaktický šok. Závod nedokončil. Z centra šampionátu ho odvážela helikoptéra. I letos měl závod rozběhnutý na titul, ale ani letos mu nebylo souzeno, aby se o něj se svými soupeři popral.
Česká republika měla závod od začátku rozeběhnutý velmi dobře. Tomáš Dlabaja přiběhl z prvního úseku na 13. místě, necelou minutu a půl za vedoucími Rusy. „Bylo to docela dobré, fyzicky celkem náročné, několik kopců-zalamováků. Myslím ale, že první, nejkratší úsek nic nerozhoduje. Bude se rozhodovat až na dalších úsecích. Pokud to Betovi (Jan Procházka – pozn. aut.) a Bingovi (Michal Smola – pozn. aut.) sedne, mohlo by to na medaili vyjít,“ prorokoval po svém 6 km dlouhém úseku Dlabaja.
A Procházkovi to opravdu sedlo, štafetu České republiky posunul na 8,7 dlouhém úseku na třetí místo průběžného pořadí – minutu za vedoucími Francouzi, 54 sekund za druhými Rusy. Švédsko ztrácí na český tým 9 sekund, Norsko více než minutu. „Vystartoval jsem výborně. Stahoval jsem všechny své soupeře, až jsem byl na trati sám pouze s Francouzem Gononem a Švédem Öbergem. Na dlouhém postupu jsme udělali asi minutovou chybu, ale naštěstí nás nikdo další nedoběhl. Jsem spokojený a doufám, že to dnes cinkne,“ přál si po svém doběhu Procházka.
Závod žen právě probíhá, snad to pro Českou republiku „cinkne“ aspoň tam.
Lenka Klimplová:
Stejné složení, stejné umístění jako loni. České trio Radka Brožková, Eva Juřeníková a Dana Brožková obsadilo dnes páté místo na mistrovství světa v orientačním běhu v maďarském Miskolci, stejného umístění dosáhla děvčata i loni na světovém šampionátu v Olomouci. Vyhrály Norky před Švédkami a Finkami.
Na prvním úseku závod výborně rozběhla Radka Brožková. Evě Juřeníkové předávala pátá, pouhých 40 vteřin za vedoucími Švédkami. „Jsem spokojená. Šla jsem si svůj závod a nenechala se rozhodit soupeřkami, které měly jiné kontroly. Chyby jsem nedělala, běžela jsem na maximum. Ke konci jsem ale začala cítit, že rychleji to nejde, tam mě také předběhly Ruska s Norkou,“ líčila svůj výkon po doběhu mladší ze sester Brožkových.
Na druhém úseku se na čele závodu utrhla šestice – Finka Rantanen, Švýcarka Müller, Švédka Nilsson, Norka Hausken, Ruska Novikova a česká závodnice Eva Juřeníková. V tomto pořadí předávaly i svým finišmankám. Ztráta české štafety na vedoucí Finky byla 2:27 minuty. „Byla jsem hrozně unavená. Při včerejším sprintu jsem se vydala úplně totálně. Už při rozklusávání před dnešním závodem jsem cítila, že to není ono. Musela jsem to hodně tlačit,“ posteskla si pod doběhu Juřeníková. Aspoň mapově jí závod sednul, šla prakticky bez chyby. „Jen půlminutka na třetí kontrolu od konce mě mrzí, mohla jsem přijít v kontaktu se svými soupeřkami,“ zalitovala, že na ostatní závodnice v závěru pár desítek vteřin ztratila.
Na posledním úseku mistryně světa ze středečního závodu na krátké trati Dana Brožková stáhla ztrátu a část závodu se pohybovala na třetím, čtvrtém místě. „Pak jsem se však trochu zamotala v mapě a ztratila tam cenné vteřiny. Cítila jsem se pak už mapově trochu nejistě,“ prozradila v cíli česká finišmanka. „Docela jsem si i věřila, že bych o medaili mohla bojovat. Ta chybka mě mrzí,“ dodala Brožková, která nakonec doběhla českému týmu pro páté místo, když ve finiši podlehla Švýcarce Simone Niggli.
Mistrovský titul získala štafeta Norska ve složení Betty Ann Bjerkreim Nilsen, Anne Margrethe Hausken a Marianne Andersen po té, co Andersen famózním výkonem na posledním úseku posunula svou štafetu ze čtvrtého na první místo. 17 vteřin za Norkami zaostaly Švédky. Třetí finská štafeta ztratila další dvě minuty.
Posledním závodem mistrovství světa je nedělní závod na klasické trati, kde Dana Brožková obhajuje titul mistryně světa z loňského šampionátu v Olomouci. „Chtěla bych jít bez chyby a prodat to, na co mám natrénováno. Když to půjde dobře, tak by medaile mohla být, ale hlavně chci být spokojená sama se sebou a svým výkonem,“ poodhaluje své ambice osmadvacetiletá běžkyně.
Ráno jsme snídali na terásce před včerejší hospodou. Vytáhly se nástroje a už to vypadalo, že tam zůstaneme, ale Emča naštěstí zavelel a jeli jsme do národního parku Hortobágy. Zaparkovali jsme ve stejnojmenný vesnici, která byla totálně narvaná turistama. Všude byly samý atrakce pro turisty, prodejny serepetiček, trhy, hospody, výstavy, muzea. Park Hortobágy je na seznamu UNESCO, je součástí největší travnatý stepi v Evropě. Kousek od vesnice je i "výstava" živých zvířat, byli jsme se tam podívat, jak se na dvorku chovají slepice a jak se pasou koni. Největší zážitek asi bylo to vedro na chcípnutí, tak jsme usilovně hledali nějakou kaluž, kde by se dalo zchladit. Jezera, co jsou na mapě, jsou nepoužitelný, většinou už stejně byly vyschlý. Našli jsme rybník s pláží se vstupem 250 forintů, na chvíli jsme se tak mohli zchladit.
Zajeli jsme do Tokaje, kde jsme pochopitelně koštovali tokajské víno. Dal jsem si na jídlo rybu a když jsem reklamoval, že jsem nechtěl hranolky, ale normální brambory, tak se mi vysmáli, vždyť přece "normální brambory" jsou hranolky. Ostatní si dali klasickou rybí polívku halászlé (údajně se dělá s několika druhů ryb). Tonda perlil svou angličtinou, když si v šenku chtěl sednout: "I have can to sit?" V týhle hospodě jsme si s Tondou dali několikaputňovej Tokajskej výběr. Na chvíli se pozastavím nad vysvětlením pojmu "Tokajské víno". Jelikož to není triviální pojem a jeho popis je obšírnej, shrnul jsem svoje poznatky do následujících osmi bodů:
- Tokajský víno musí splňovat dvě podmínky:
- musí být pěstovaný v tokajský oblasti (hlavně Maďarsko, ale i část Slovenska)
- musí být vyráběný speciálním (jedinečným) postupem.
- V tokajský oblasti se pěstujou jen bílý vína pěti odrůd:
- Tokajský Furmint (65 % vinic)
- Tokajská Lipovina (hárslevelü)
- vzácnější Tokajský Muškát žlutý (muscat lunel)
(plus dvě další odrůdy, který nemá smysl zmiňovat)
- Základem je Tokajské samorodné (Samorodni)
- Tokajské samorodné je směsí Furmintu, Lipoviny a Muškátu žlutého
- lze ho do oběhu uvýst nejdřív po dvou letech vyzrávání, z toho aspoň jeden rok v dřevěných sudech
- dále se potom používá k výrobě toho nejdůležitějšího tokajskýho vína - ASZU
- Cibéby
- slouží k výrobě Tokajských výběrů
- jsou to bobule hroznů napadený ušlechtilou plísní, která je vysušuje (bobule jsou tak koncentrovanější a sladší)
- Putny
- Tokajská putna má objem 28 litrů
- vejde se do ní 20 – 25 kg cibéb
- z jedný putny cibéb se získává malý množství (maximálně 0,2 nebo 2 litry - nevím přesně to číslo, hlavní je, že to je fakt málo) sladký esence, která se používá k vylepšování hotových vín nebo jako specialita
- Tokajský výběr (maďarsky ASZÚ) (3-6 putnové)
- výběry se vyrábí ze Samorodného vína přidáním puten cibéb
- kvalita a jedinečnost je daná počtem puten cibéb, který se přidávají do tokajskýho sudu o objemu 126 litrů (někde se uvádí až 136 litů)
- v závislosti na počtu puten se zvedá i obsah cukru obsaženej ve víně (např. 3 putnovej výběr má 90 g/l a 5ti putnovej má minimálně 120 g/l)
- Další Tokajský vína:
- Tokajský mášláš
- Tokajský fordítáš (Forditas)
- Tokajská výběrová esence
- Nejlepší delikatesa: Tokajská esence – nektar
- unikátní tokajská vinná specialita
- získává se samotokem z cibéb během jejich uskladnění na výrobu tokajských výběrů
- ze 100 kg cibéb se získavá kolem 4-5 litrů nektaru
- je to rarita, která se nedostává do oběhu, zůstává jen jako chlouba vinaře
Dojeli jsme do centra závodů (maďarská strana Slovenskýho krasu, totiž Aggteleki karszt), kterej byl vysoko nad vesnicí Szögliget. Poprchávalo, tak jsme postavili stan. Při stavbě se začalo stmívat, ale myslím, že by to stavení stanu byla groteska za jakýchkoliv podmínek. Fery pak asi pospíchal na záchod, tak prošel bokem stanu, až při tom rupla tyčka.
| Finále long |
23.8. - neděle |
Děkovali jsme za nápad vyjet nahoru už večer. Cesta byla místy zpevněná, ale spíš jen lesní a úzká, takže ráno jsme viděli nekonečný kolony aut, jak se snaží vyjet na parkoviště v centru závodů. Napřed jsme závodili my. Terén se mi moc líbil, všude byly samý závrty a dokonce mi to i orientačně sedělo. Chtěli jsme poobědvat, ale ta cateringová firma, to byli ještě větší tragédi než loni u nás. Banda neschopnejch idiotů a navíc ještě šidili. Maďaři si tu udělali ostudu před celým světem OB. A co hůř, ta obsluha vypadala podobně i v normálních hospodách, semtam se objevila nějaká vyjímka.
Fanoušci Evy Juřeníkové
Šli jsme fandit na finále longu. Byli jsme jedni z největších fanoušků, protože se k nám přidal tatík od Evy Juřeníkové, zabodl za nás transparent s Evou, a tak jsme se pro dnes stali členy fanklubu Evy Juřeníkové. Seděli jsme hned naproti kameře, takže jsme byli často v televizi. Já jsem pak byl v televizi ještě sólo, protože jsem fotil v cíli (opět hned naproti kameře) a snad proto, že jsem měl pořadatelský tričko z loňska, mě taky často zabírali. Úplně na konci jsem byl v televizi úplně detailně, protože už tam nikdo z diváku nebyl. Já tam zůstal na focení výsledků.
Finále long - medailisti
Finále long - medailistky
Zajeli jsme na Slovensko a pospíchali na večeři do naší hospůdky k Laďovi. Ten nás nadšeně přivítal a už hned přijely vajíčka. Jen Tondovi mírně vadilo, že si Dědek s Bedfordem naložili plný talíře a pak zbylo málo na ostatní. Laďa musel dodělávat další rundu vajíček. Dědek byl nějakej mlsnej, málem se při tom udávil. S Ferym jsme zjistili, že nahoře není diskotéka, ale veřejnej obývák. Prostě gauč a křesla a chodí tam mladí chlastat.
Lenka Klimplová:
Obhájkyně mistrovského titulu ze závodu na klasické trati Dana Brožková dnes skončila na mistrovství světa v orientačním běhu v maďarském Miskolci čtvrtá, od medaile jí dělilo dvanáct sekund. Vyhrála famózní Švýcarka Simone Niggli (na obr.), která získala již třináctý individuální titul mistryně světa ve své kariéře. Druhé zlato pro zemi helvétského kříže dnes vybojoval Daniel Hubmann a obhájil tak své loňské prvenství v MS v Olomouci. Duo českých reprezentantů Janové Procházka a Šedivý obsadilo shodně dvacáté druhé místo.
11,8 kilometru dlouhé trati žen s převýšením 490 metrů hned od prvního mezičasu jasně dominovala suverénní Švýcarka Simone Niggli. Před polovinou závodu dostihla o dvě minuty Finku Minnu Kauppi a spolu vytvořily neporazitelný tandem. Niggli vyhrála o minutu a padesát dva vteřin před Norkou Marianne Andersen, Kauppi skončila třetí. „Jsem velmi šťastná, byl to perfektní závod. Moc jsem si to v lese užívala,“ radovala se ze svého šestého zlata z klasické trati na MS jednatřicetiletá Niggli, která se na světovou scénu vrátila po roční mateřské pauze. „Byl to nejhezčí terén, v jakém jsem kdy v Maďarsku běžela,“ dodala.
Pouhých dvanáct vteřin dělilo od další medaile obhájkyni loňského titulu a mistryni světa ze středečního závodu na krátké trati Danu Brožkovou. „Mám z toho závodu radost. Samozřejmě jsem trochu zklamaná, že to není medaile, ale s výkonem jsem spokojená. Fyzicky se mi šlo dobře, jen jsem ve střední části trati udělala několik mapových chybek. Na konci jsem se naštěstí dokázala znovu zkoncentrovat a šla jsem velmi dobrý závěr,“ prozradila po doběhu dvojnásobná mistryně světa, která dnes vyšla medailově naprázdno.
Výborně měla závod rozeběhnutý také Eva Juřeníková. Na všech mezičasech se pohybovala na medailových pozicích, těsně před koncem však udělala dvojchybu, ztratila čtyři minuty a skončila devátá, 4:13 za bronzem. „Jsem hodně zklamaná,“ přiznala v cíli.
Mladší sestra Dany Radka Brožková obsadila se ztrátou 8:03 minuty na Niggli patnácté místo. „Dnes se mi běželo nejlépe z celého mistrovství, škoda jen větší chyby v závěru. Po diváckém úseku to už byl úplně jiný les, celkem těžký, a mně už to tak jasně nemyslelo,“ s úsměvem komentovala závod pětadvacetiletá běžkyně.
Poslední z Češek na startu dnešní klasické trati Martina Dočkalová skončila dvacátá pátá.
Stejně jako ženskému závodu kralovala Niggli, mužské trati vládl její reprezentační kolega Daniel Hubmann. Obhájce titulu z loňského světového šampionátu deklasoval své soupeře, když na 17,5 km dlouhé trati s převýšením 750 metrů zvítězil s náskokem minuty a padesáti pěti sekund před Francouzem Thierrym Gueorgiou, mistrem světa ze středečního závodu na krátké trati. „Mám z toho závodu moc dobrý pocit, šel jsem naprosto čistě, bez chyb, i fyzicky jsem se cítil výborně,“ popisoval své pocity v cíli vítězný Švýcar.
Pro bronz Itálii doběhl Michael Mamleev, na Hubmanna ztratil čtyři minuty a devět sekund.
Dvojice českých závodníků Jan Procházka a Jan Šedivý obsadila shodně dvaadvacátou příčku se ztrátou 11:05 minut na vítěze. "Šel jsem slušný závod, ale na jedenácté kontrole jsem si zvrtnul kotník a musel jsem pak asi minutu jít pěšky. Kvůli tomu jsem také ztratil kontakt s mapou a nechal na tomto postupu další minutu. Od té doby jsem se také bál při seběhu z kopců a musel jsem na tom hodně ztrácet. Na lepší jak desáté místo jsem ale dnes stejně neměl," řekl po doběhu Procházka.
Poslední z českých Janů Jan Mrázek doběhl třicátý devátý.
Rychle jsme se ráno zpakovali a zmizeli, protože nám Laďa vyhrožoval snídaní, družbou a gulášem gratis. Vykoupali jsme se ve Váhu. O půl jedné jsme už byli v Brně.
Na závěr přidám dvě moudrosti vyčtený z průvodce Marco Polo:
- V Maďarsku se z historických nepřiťukává s pivem, protože roku 1849 bylo popraveno 13 uherských generálů a jejich kati při tom pařili pivo.
- Maďarsky "na zdraví" se řekne egészségédre [egesšégédre], turisti jsou ale trotli a často to vyslovujou "eges segedre", což znamená "na tvou prdel". Takže bacha na to!
Výslovnost
(jak se píše - jak se vyslovuje)
a - o
cs - č
é - í
gy - ď
ly - j
ny - ň
ty - ť
ss - s
s - š
sz - s
cz - c
zs - ž
h - na konci se nevyslovuje
ts, ds - č
tj - ť
dj - ď
nj - ň
tyj - ť
gyj - ď
nyj - ň
tsz, dsz, gysz - c
Slovníček
Maďarská republika - Magyar Köztársaság
dobrý den - jó napot kívánok!
nazdar - szervusz
slečno, chtěl bych... - kisasszony, szeretnék...
nechtě mě - hagyjon békén!
ano - igen
ne - nem
děkuji - kőszőnőm
miluji tě - szeretlek
restaurace (jídelna) - étterem
restaurace (hostinec) - vendéglő
krčma - csárda
pivo - sőr
černé pivo - barna sőr
světlé pivo - világos sőr
točené pivo - csapolt sőr
lahvové pivo - üveges sőr
víno - bor
bílé víno - fehér bor
červené víno - vörös bor
suché - száraz
polosladké - félédes
voda - víz
kořalka - pálinka
halászlé - rybí polívka
počítání do desíti:
egy
kettő / két
három
négy
őt
hat
hét
nyolc
kilenc
tíz
dny v týdnu:
po - hétfő
út - kedd
st - szerda
čt - csütőrtők
pá - péntek
so - szombat
ne - vasárnap
Je tu zmatek v ö a ő, různí autoři to píší různě. V maďarštině se používají oba znaky.
Magyarország (země Maďarů)
Autor: Uďo Hofman
Fotografie: Uďo Hofman
Grafická úprava: Uďo Hofman
Odpovědný redaktor: Uďo Hofman
Vydání: jako 31. publikaci vydalo nakladatelství The Turkey Cocks ©
pro děti, mládež, dospělé, důchodce a starce, v Praze 29.10.2009
Počet výtisků: maximálně jeden
Výtisk č.:
Pro čtenáře od 5 do 90 roků
NEPRODEJNÉ